Jaroslav Soukup se od dvou ambiciózních filmů – Záchvěv strachu a Pěsti ve tmě – postupně přesunul v druhé polovině 80. let k divácky stravitelnějším a atraktivnějším filmům s potenciálem velké popularity. Ve třech případech se jednalo o spolupráci s Lukášem Vaculíkem a Sagvanem Tofim (Vítr v kapse, Kamarád do deště I & II), případně Rudolfem Hrušínským nejml. a Ladislavem Potměšilem (Discopříběh I & II).
Pak jakoby na svou kariéru Soukup vyloženě rezignoval. První díl komedie Byl jednou jeden polda měl ještě alespoň komerční potenciál, ten šel ale v dalších dvou pokračováních naprosto do ztracena. Absolutní "špičkou" v tomto směru pak byl obskurní pokus o parodii eskapád Jamese Bonda. Trapný snímek Jak ukrást Dagmaru se právem řadí k tomu zcela nejhoršímu a nejodpudivějšímu, co v české kinematografii kdy vzniklo.
Po oprávněné tvůrčí pauze se Soukup pustil do projektu ryze televizního, v jeho filmografii prvního režijního počinu v tomto směru. Policie Modrava byla od počátku zamýšlena jako seriál, jenže po natočení pilotního filmu dala TV Nova projekt kvůli finanční krizi k ledu (některé projekty, třeba zamýšlený seriál Hasiči, zastavila úplně). Úvodní díl měl premiéru zhruba tři roky od realizace - v roce 2011 udělal poměrně slušná čísla ve sledovanosti a na Barrandově se rozhodli, že Modravě přeci jen dají zelenou.
Soukup tedy dotočil dalších patnáct dílů příběhů odehrávajících se na Šumavě. Kriminalistka Jana Vinická (Soňa Norisová) v úvodu přichází na tamní policejní oddělení a musí si vydobýt respekt i důvěru svých kolegů. Máme tedy před sebou celkem hojně využívaný koncept vyprávění, kdy starší (Jaroslav Satoranský a Jan Pohan) vede mladší. Vinická v seriálu za pomoci svých parťáků řeší v uzavřených epizodách větší či menší kriminální případy, jimiž ale prostupují soukromé vztahy a autoři (Jaroslav Soukup a Miroslav Vaic) diváky postupně seznamují s místními obyvateli.
Policie Modrava nejvíce připomíná jakýkoli německý seriál (Doktorem z hor počínaje), který naprosto rezignoval na cokoli dramatického a jenž se veze pouze na vlně pohody a občasného vybočení z až bizarně klidné linky, kdy se za 60 minut vlastně nic nestane.
V prvním dílu se třeba řeší případ místního chovatele koní (Václav Vydra), jehož oř byl otráven. Kromě úvodního seznámení s hlavními postavami přichází na řadu i první klišé (zemědělec musí mít westernový klobouk) či dokonce snaha zvěčnit kamerou zažité stereotypy (vymahači dluhů jezdí zákonitě v hummeru).
Vrcholem pak je scénka opilého policisty, který doma provádí "něco jako" domácí násilí (není explicitně zachyceno). Vinická je k případu povolána a vydává se do místní bytovky spolu s dvěma policisty, kteří si jen kolegu "vyzvednou" a všichni s pokrčením ramen beze slov odchází. Hotovo dvacet, ale dobrých pět minut to dá, tak proč ne.
Soukupovi nelze upřít, že má odžita léta za kamerou. Policie Modrava v jeho podání odsejpá, jen líčí zcela nezáživné případy, které se mísí se zbytečnými dialogy ("Když si chceš tady v chalupě ohřát vodu, musíš nejdřív zapnout bojler."). Seriál je v nováckém podání lehkou krimi Ordinací v růžové zahradě, která vsadila na pěkné exteriéry a trochu propracovanější scénář. Policii Modrava předně chybí alespoň elementární ambice seriálu Expozitura. Bez ní to bude pořád jen "krimi z červené knihovny", které chce na závěr týdne spíš pohladit, než dráždit.
