Mohl to být obyčejný příběh o muži a jeho hodinkách a popravdě to obyčejný příběh byl. Jenže je tu nějaké "jenže" a ale je tu nějaké "ale". Stranger Than Fiction je neobyčejný film s obyčejným příběhem o lásce, smrti, literatuře a jedné tvůrčí krizi.

Velká témata, láska a smrt. To si žádá tragické drama. A ano, mohu kývnout, film skutečně na jednu stranu tragédií je. Ale jen na jednu stranu. Jenže na tu druhou se jedná o komedii. Režisérovi Marcu Forsterovi, který má na kontě Ples příšer či dětsky fantazijním Hledání země nezemě, se podařil husarský kousek - bravůrně balancuje na hraně žánrů. Je jako zkušený provazochodec, který přesně ví, jak došlápnout a který se rozhodl, že se pro pobavení diváků a precizní provedení svého díla nedopustí žádné chyby. A tak tu máme nastíněn život Harolda Cricka, podivína a člověka, který se ve svém věku, něco přes třicet, stále nenaučil žít. Je osamělý, nemá žádné zájmy, nemá přátele, vyjma jednoho... Řeknete si: „Takových typů tu bylo.“ Jenže náš Harold je přeci jen zajímavější. On je totiž tak trochu naprogramovaný. Tedy přesněji, Haroldův život tvoří čísla, čísla a pro změnu zase jen čísla. Vstává denně na minutu přesně, čiští si zuby 72 tahy kartáčku, kravatu si váže stále stejným způsobem, čímž ušetří přesný počet vteřin a dokáže vypočítat zpaměti neuvěřitelné cifry. A tomuto Haroldovi jednoho dne jeho hodinky změní život.

Je pravdou, že velkou část zajímavého snímku tvoří zajímavé postavy. A u Stranger Than Fiction se povedlo nejen zajímavé typy do scénáře zanést, ale i vybrat správné herce pro jejích ztvárnění. Willa Ferrella nalezneme v netypicky vážné roli Harolda Cricka. Ferrell se tak řadí mezi komediální herce (připomeňme například již dramaticky provařeného Jimma Caryho), kteří dokazují, že umí nejen rozesmát, ale že jejich rejstřík je o přeci jen něco pestřejší. Crickova jediného přítele Davea si zahrál Tony Hale a i když se na plátně příliš neohřeje, nedá se na jeho promluvy zapomenout. Lásku hlavního hrdiny ztvárnila Maggie Gyllenhaal a je ve své roli neskutečně sexy. Spisovatelku v tvůrčí krizi si vystřihla britská herečka Emma Thompson. Její ztvárnění mírně psychicky narušené Karen Eiffel se dá jistě nazvat koncertem. Na paty jí však svým výkonem šlape i Dustin Hoffman v roli odborníka na literaturu profesora Julese Herberta. Zkrátka a dobře. Divák se má vážně na co koukat.

Co se děje týče, již z náznaků jste mohli soudit, že se s ničím příliš originálním nesetkáme. Náš podivín se zamiluje, chvilku stojí lásce v cestě jisté překážky, ale vše dopadne dobře. Tak co? Asi nic moc, že? Provařenina provařená až na morek. Jenže je tu ono jenže. Na kostru obyčejného příběhu je nabalen jeden originální nápad. Harold sice žije svůj skutečný život, ale zároveň je součástí literárního příběhu, kterým je ovládán, což přináší do jinak banálního milostného příběhu nový rozměr a z toho plynoucí komediální i tragické situace. Režisér nás tím připoutá do sedadel a nuda během celého vyprávění opravdu nehrozí. Navíc se Forsterovi nedá upřít invečnost ve stylu, kterým je děj předkládán, a tak mohu jen zopakovat, že se má divák na co koukat. Přesvědčte se.
Tomáš Čada