Je to už více než rok, co vzniklo pokračování úspěšného hororu Wolf Creek, které ovšem tuzemští distributoři nebrali příliš vážně (stejně jako první film), přitom návrat Micka Taylora rozhodně stojí za pozornost.
V roce 2005 byl Wolf Creek často zmiňován jako snímek vracející na plátna teror a teatrální brutalitu, tento trend se ve stejné době rozmohl ve Francii, kde vzniká v roce 2003 pocta exploatačním krvákům Noc s nabroušenou břitvou, snímek Hranice smrti Xaviera Gense a bizarní krvavé týrání dovedl na vrchol Alexandre Bustillo hororem Uvnitř, který balancoval na hraně koukatelnosti. Proti zmíněné francouzské krvavé vlně byl přece jen Wolf Creek poměrně snesitelný (až mírný) a zaznamenal velký ohlas v Americe.
Vyvražďování táborníků má dlouhou tradici a je stále vděčným námětem hrubozrnných hororů, a ačkoliv dal turistům nejvíce zabrat Jason Voorhees v 80. letech, Mick Taylor by klidně mohl být jeho moderním pokračovatelem. Vraždící maniak ale už dávno není mlčenlivá figura s hokejovou maskou vyjevující se ve tmě a beze slova vraždící každého, kdo mu zkříží cestu. Mick Taylor sice není žádný sofistikovaný zabiják, ale mluví, jezdí autem, na koni, a když se mu chce, střílí. Surovostí si ale s Jasonem nezadá. Své oběti dlouho týrá, než jim dopřeje smrt, následně je naporcuje a všechno své konání okomentuje.
Druhý díl sleduje Micka na cestě domů, v chlaďáku ještě zbývá pár těl (resp. jejich částí), ale šance, že narazí na čerstvé maso je v okolí kráteru Wolf Creek vysoká. Němečtí batužkáři kempující ve volné přírodě brzy okusí, jak ostrý nůž s sebou nosí australský venkovan. Poklidné porcování naruší anglický turista Paul, který se ocitne ve špatnou dobu na špatném místě a pro Micka nastává nová fáze lovu.
Dějově je druhý Wolf Creek nekonzistentní a postavy jsou typické bezduché kašírovky. Dílčí epizodky jsou nedbale poslepovány krví rychle schnoucí na vyprahlé australské pláni, a vzhledem k tomu, že rozpočet nedovolil více herců, Mick pod koly kamionu rozdrtí i pár klokanů.
Wolf Creek 2 dokonale naplňuje všechna očekávání a klišé, dobře baví a nepotřebuje k tomu ani budovat napětí. John Jarratt je navíc v roli buranského sadisty Micka Taylora neodolatelný.
Pokračování kultovního snímku není (a nebude) žádným hitem, opakuje a vykrádá originál, ale je to standardní nenáročná krvárna, která nabízí solidní mrzačení po australsku.
Michala Benešovská
