Režisérka Kimberley Peirce na sebe zásadně upozornila svým celovečerním debutem Kluci nepláčou, který proslavil také představitelku hlavní role Hilary Swank (za roli transgender dívky/chlapce získala svého prvního Oscara). Kluci nepláčou jsou zatím největším úspěchem Pierce, která se v minulosti věnovala také televizi, režírovala epizodu ze slavného seriálu o lesbách Láska je láska, avšak její nedávné válečné drama Ve službách války bylo přijato poměrně vlažně. Velký rozruch a očekávání Peirce vzbudila tím, že se ujala režie nové adaptace Kingova hororu Carrie.
Carrie se již filmové adaptace dočkala, když ji v roce 1976 natočil Brian De Palma a do hlavní role obsadil Sissy Spacek. De Palmova adaptace se setkala s obrovským úspěchem a z jejího stínu se verzi Kimberley Peirce nepodařilo vystoupit. Je jen její nedokonalou napodobeninou s nesmyslnými filmařskými excesy (kostrbatý střih, který si dovoluje jít přes osu je přímo tristní a je těžké si představit, že by se mohlo jednat o umělecký záměr).
Carrie je příběh o šikanované dívce, která je uzurpována matkou/náboženskou fanatičkou i svými spolužáky. Carrie je ale výjimečná a společně s hormony se v ní začnou probouzet telekinetické schopnosti, které se naučí ovládat. Na školním plese se Carrie stane obětí krutého žertu a svým trapitelům se tentokrát rozhodne pomstít.
Kimberley Peirce do hlavní role zvolila mladou Chloë Grace Moretz, na svůj věk (ročník 1997) velice zkušenou herečku, která, stejně jako v 70. letech Sissy Spacek, není typickou kráskou. Aby byla Carrie ještě důrazněji odlišena až démonizována, do rolí jejich spolužaček a tyranek byly obsazeny výrazně starší a prvoplánové "krásky" jako Gabriella Wilde či Portia Doubleday. I zde se tedy objevuje oblíbená (ne)logika nechat hrát dospělé herce teenagery (jediná Chloë Grace Moretz hraje postavu, která odpovídá jejímu skutečnému věku). Vzniká tak nesourodá a neuvěřitelná skrumáž. Dospělé postavy si zahrály Julianne Moore, která se role dogmatické matky Carrie zhostila velice dobře a tuto labilní, šílenou ženu ztvárnila s přirozeností jí vlastní. Aluzivní hříčkou pro znalce slavných teen-movies je učitelka tělocviku v podání Judy Greer, která v roce 1999 zazářila v pokleslém filmu o vyvinutých středoškolačkách Ďábelská hra.
Příběh je zhuštěn, notoricky známý a většina diváků je s ním důkladně obeznámena (alespoň s De Palmovou verzí), a zřejmě proto s ním Peirce příliš invenčně nepracuje. Technicky není Carrie příliš oslnivá, hudba Marca Beltramiho je výrazná a daří se jí vytvářet poutavou atmosféru (kterou však rozbíjí střih) Speciální efekty jsou na dnešní poměry skromné, jejich provedení nenadchne.
Krev, nejdůležitější motiv v Carrie, neteče proudem, jak by se na dnešní hororový standard očekávalo. Úroveň násilí není přehnaná, ale spíše decentní a vrcholný masakr na plese je překvapivě rychlý a je zřejmé, že si Kimberly Peirce nelibuje v důsledném vizuálním vykreslení brutální krvavé pomsty.
Carrie je zklamáním letošní hororové sezóny. Nová verze od Kimberly Peirce nenabízí téměř nic nového, režisérka nepojala skvělý příběh s tvůrčím elánem a v podstatě se věrně držela oblíbené De Palmovy verze. Nad průměr novou Carrie vytahuje přesvědčivá Chloë Grace Moretz a skvělá Julianne Moore, ale potenciál skvělého hororu tím naplněn není.
Michala Benešovská
