Lidstvo už ve sci-fi filmech zažilo kdejaký průser. Ať už mu hrozila radiace, ztráta pevniny nebo dýchatelné atmosféry, vždycky se z toho s pomocí boží a za přispění několika statečných hrdinů vyhrabalo. Sunshine se drží zavedeného schematu. Autor scénáře byl zřejmě přesvědčen o únavnosti úvodních scén a tak jsme do děje uvedeni skrze několik strohých vět od jednoho z hrdinných zachránců lidstva. Řádné nastolení problému tedy nečekejte. Slunce prostě už neplápolá jako kdysi a majitelé solárií si jistě mnou ruce. Je zima a lidstvo není schopné vyprodukovat dostatečné množství skleníkových plynů, jaký nádherný paradox. Co naplat, je třeba vyslat loď s osmi odborníky, obří sluneční rozbuškou a počítačem, kterému starý dobrý HAL nesahá ani po virtuální kotníky. Tedy loď je to v pořadí již druhá, což není pouhé samoúčelné ponaučení diváka o tom, že lidstvo zdaleka není bezchybné. Naopak první verze Ikara (jak se obě lodě jmenují) má v příběhu velmi podstatnou roli.
Všechno jde jako po másle, kyslíku na dva takové výlety, nálada v rámci mezí dobrá. Posádka složená z příslušníků různých ras si spokojeně vrní a už se pomalu vidí na titulních stranách novin. Kdo ví, možná že zavedou nový letopočet a historie bude od nynějška znát jenom léta před a po Ikarovi. A v tom BANG. Něco se podělá a přicházejí první mrtví. Od dob prvního Vetřelce víme, že vesmír je prapodivné místo, kde jen tak někdo nepřežije. A i když se dějiště Sunshine omezuje jen na malou část naší soustavy, není na tomto faktu třeba cokoliv měnit. Alespoň, že ten počítač se nikoho zabít nepokusí, namísto toho tu máme jiné vyšinuté stvoření, na které kamera raději jedinkrát pořádně nenajede, abychom snad náhodou nezkameněli strachy.
O postavách samotných se během filmu nedozvíme vlastně zhola nic. Je to mrzuté, protože potom se nad jejich smrtí nedá než mávat rukama a zívat. Vizuální stránka filmu sice nikoho neohromí, ale zase alespoň nekřičí na všechny strany, jak levná a narychlo uplácaná je. Jenom ty záběry sluneční záře nemusely být až natolik věrné, ono na spoustě bílé barvy a nějakém tom rozmáznutém fleku není až tolik zajímavého. Navíc toto oslnění kamery způsobuje v některých scénách až protivnou nepřehlednost. Nezapomeňte se před vstupem do kina namazat pořádným faktorem. O hudební stránce díla platí vlastně to samé, žádné sprchovací melodie se sice nedočkáte, ale tichá, téměř nepovšimnutelná hudební stopa na pozadí hezky podtrhuje osamělost našich zachránců.
Když se to vezme kolem a kolem, není na Sunshine ani kousek originality. Všechno, co v něm lze vidět už dávno předvedly filmy jako 2001, Vetřelec, Solaris či Horizont událostí. Díru do světa tak už asi neudělá, stále však zůstává kvalitním sci-fi a nemá se rozhodně za co stydět.
