Zombies, oživlé mrtvoly, nemrtví... Dalo by se říct, že zombie filmy vytvořily samostatný subžánr s vlastními specifickými pravidly a postupy. Téměř nikdy se nedozvíme, jak samotná zombie-apokalypsa vznikla, nemrtví jsou ploužící se bytosti, které pohání jen maniakální hlad, jejich kousnutí je pro živé smrtelně nebezpečné, proces přeměny v zombie je nezvratný a jejich rejdy zastaví pouze kulka vypálená doprostřed čela. Warm Bodies tato pravidla zcela obrací a zombies používá jako ozvláštnění postupů typických pro romantické komedie.
Hlavní hrdina je přemýšlivý sympatický mladík, který touží po lásce. Často poslouchá staré desky s romantickými klasikami a ano, je zombie. Tato skutečnost ho však nijak neomezuje. Při jednom nedorozumění (klasická přetahovaná živí vs. mrtví) se dokonce zamiluje do živé dívky. Jenže existuje mnoho překážek mezi světem lidí a zombies (tím spíše, že nemrtvý hrdina "poznává" svou vyvolenou tím, že pojídá mozek jejího přítele, kterého zabil a ona sama je navíc dcerou velitele anti-zombies jednotky).
Ve Warm Bodies oživlé mrtvoly komunikují (ano, mluví), cítí a pohybují se relativně svěže, dokonce běhají, když to je nutné. Aby byly tyto sympatické mrtvoly vyváženy nějakou formou zla (tedy aby se objevil skutečný nepřítel), zástupci zla se stávají CGI kostlivci, advanced-zombies, které už ztratily naději ve zlepšení nepříjemného života nemrtvých.
Zombies a jejich možná interpretace se vyvíjela. Nejvýznamnější proud zombies přišel na konci 60. let a důrazně pak v letech 70., kdy se zombies ve filmech George Romera staly alegorií na konzumní společnost (ploužící se bezduchá masa v obchodním domě v Úsvitu mrtvých je příklad za všechny). U Jonathana Levina by pak zombies mohly poukazovat na odcizenost a ztrátu schopnosti moderní společnosti vzájemně komunikovat.
Levine už ve snímku 50/50 jasně ukázal, jaký styl humoru je mu vlastní. Černý humor je hlavní devizou i snímku Warm Bodies. V jeho případě vychází veškerá komika především z obrovské obeznámenosti publika se zavedenými zombie pravidly a klišé, která jsou bezostyšně vyvracena. Také naznačená shakespearovská tragédie je zcela otočená a smrtí prakticky začíná. Perspektiva zombie je relativně originální (ačkoliv low-budgetový Colin s tímto postupem pracuje daleko efektivněji), ale velice často se vám vybaví Wrightův Soumrak mrtvých. Warm Bodies přidávají milostnou linii, ale přesto se díky hrubšímu humoru vyhýbají nepatřičnému patosu.
Mimo obraz se odehrávají obligátní ohavnosti, zombies nejsou exhibicí mistrovského maskérského umění a s umělou krví bylo nakládáno velice šetrně. Hromady hnijících těl a vyhřezlé orgány se zde nevyskytují vůbec. Zdevastovaný svět ovládaný nemrtvými je neobyčejně vlídný a vcelku klidný a tudíž nezajímavý.
Warm Bodies přinášejí skromnou akci, sebeparodii, Johna Malkoviche a nenáročnou zábavu. Snímek také dělá ze zombies přemýšlivé sympaťáky a přináší hrozivý náznak vývoje tohoto specifického subžánru, který by mohl v krajních případech nabývat "twilight rozměru", což je do budoucna silně znepokojivé.
Michala Benešovská
