Zemeckis se v poslední dekádě soustředil na nové technologie, které ho očividně uchvátily svými (ne)konečnými možnostmi. Po atmosferickém Polárním expresu a nudném Beowulfovi naposledy promluvil Vánoční koledou, která byla ze všech tří snímků přijata asi nejlépe. I tak to ale ani zdaleka nebyl ten starý Zemeckis, který bavil sérií Návrat do budoucnosti a sbíral ceny za Forresta Gumpa či divácké ovace za Trosečníka. Na ty se teď snaží navázat Let, nebo chcete-li Trosečník 2, i když tak trochu postavený na hlavu.
Whip Whitaker to má na háku. Jako kapitán dopravního letadla si ujíždí na lajnách koksu a tvrdé pitivo je pro něj denním chlebem. Vypadá to, že jej ze zajeté dráhy nemůže nic jen tak rozhodit. Tedy až na jednu maličkost ve vzduchu. I tu však dokáže pilot v podání Washingtona ustát s grácií sobě vlastní. Jenže když už to vypadá, že z něj média udělají ruku boží, najdou se po nehodě zastaralého letounu v jeho krvi zbytky sajrajtu z krušného rána a Whip je rázem v průšvihu.
On to ale až takový průšvih není. Whipovi je to víceméně jedno, má alespoň o důvod víc utápět svůj žal v chlastu dál. Měl-li Zemeckis v plánu vytvořit náčrt studie alkoholika, který by za hrst demerolu a pár panáků vodky prodal i vlastní matku, podařilo se mu to. Jenže Whitakerovi schází jakákoli motivace, proč tak vlastně činí. Ano, je alkoholik, ale předpokládáme, že nesledujeme pouhé povrchní vysílání TVŠ. Whip v podstatě odmítá jakoukoli pomoc a celou stopáž tak sledujeme nesmyslně dlouhé defilé vylitého kreténa, který to dávno všechno zabalil. Nepomůže mu ani jeho nový objev, prostitutka a feťačka Nicole, jejíž příběhovou linku naprosto zbytečně a roubovaně sledujeme v první polovině snímku.
Zemeckis moc dobře věděl, proč Washingtona obsazuje. Více než dvě hodiny nesleze z plátna, je všude a drží se statečně, proti slabému a natahovanému scénáři (jehož deficit se projeví zejména v závěru) by však neuspěl ani Stanislavskij. Nudný průběh ve druhé části Letu mohl narušit John Goodman, který z malé vedlejší role dealera dokázal vytřískat hodně, nebylo mu však přáno.
A tak si z Letu divák odnese jen velice umně natočenou leteckou havárii (která se vrací ještě díky virtuální flashbackové realitě) a pocit, že Miroslav Plzák by Washingtonovi za jeho výlev při závěrečném hotelovém výslechu vyčinil několika jízlivými poznámkami o zatloukání.
