Zrození planety opic, které natočil Rupert Wyatt před třemi lety, zdařile pracovalo s tématem lékařského experimentu, který se vymkl kontrole. Rozporuplné postavy a jejich jednání vyústilo ve vzpouru inteligentních opic, které "vysvobodil" šimpanz Cézar a na konci filmu s nimi zamířil do lesů nad San Franciscem. Skvěle budovaný příběh doplnily pokročilé CGI efekty a vznikl jeden z nejpozoruhodnějších filmů roku.
Úsvit planety opic navazuje o několik let později, lidstvo doplatilo na nevydařené experimentování, velká část populace vyhynula na "opičí virus" a svět zpustl. V San Franciscu si náhle skupina přeživších uvědomí, že je v lesích elektrárna a že by ji nyní mohli zprovoznit. Expedice, která má stav elektrárny prověřit, však narazí na opičí bandu. Opice se v dystopickém světě zatím slušně zařídili, Cézar vybudoval fungující a prosperující komunitu a založil rodinu. S lidmi se pokusí najít diplomatické řešení a možná by to všechno dopadlo dobře, kdyby v jeho řadách nebyl zákeřný a lidi nenávidící opičák Koba.
Pojetí postav je striktní a přímočaré, žádné nejednoznačnosti se nepřipouští. Na obou stranách jsou charaktery jasně polarizovány. Koba je absolutní padouch, člověk Malcolm je naopak téměř hmatatelným dobrem, stejně jako klaďas Cézar, který nakonec musí pozvednout zbraň pouze jako důsledek nepříznivých okolností. Stereotypní postavy a jejich jednání je snadno čitelné, stejně jako vývoj děje, bohužel.
Provedení je perfektní, okázalá scéna nájezdu opičích válečníků demonstruje sílu a působivost současných CGI technologií a cit Matta Reevese pro vizuální stránku zůstává stejně jako v případě Cloverfield jednoduchý, čistý a líbivý. Nicméně pozadí zdevastovaného světa zůstává jen strnulou a nevyužitou kulisou, stejně staticky je pojaté i celé lidstvo a opičí společnost, která tvoří beztvarou masu. Vyprávění je přímočaré a bez zásadních nebo neočekávaných zvratů, expozice je zbytečně dlouhá a snímek postrádá mnohovrstevnatost svého předchůdce.
Úsvit planety opic je klasickým vycpávkovým "druhým" dílem, navazuje na slušný první díl, ale sám neodpovídá na žádné otázky. Operuje s nenáročnou zápletkou a na místo rozřešení předkládá otevřený konec s příslibem definitivního střetu, na jehož konci zůstane snad už jen slibovaná planeta opic. Ale to až příště, možná.
Michala Benešovská
