22 Jump Street

Jonah Hill a Channing Tatum už podruhé servírují buddy movie, kterým spíš více než méně dávají vzpomenout na povedené celovečerní fláky předchozí dekády. Vstoupit podruhé do stejné řeky se ale nemusí leckdy vyplatit.

Svého času oblíbený seriál z přelomu 80. a 90. let 21 Jump Street se před dvěma lety dočkal stejnojmenného celovečeráku a vzešla z toho zábavná podívaná, která občasná skřípající místa plnohodnotně nahradila fungujícím humorem. Pokračování tak na sebe nenechalo dlouho čekat. Tvůrci filmu původní formát seriálové kriminálky, kterou v první půlce 90. let ostatně zblízka poznali i čeští televizní diváci (a díky níž si zafixovali v paměti Johnnyho Deppa), pozměnili na komedii a šlo se na věc.

Dvěma dřívějším školním rivalům a nyní policejním pochůzkářům se jejich první a vlastně i poslední akce trochu vymkla z rukou. Když tedy přišla nabídka na samostatný případ v utajení pro speciální jednotku detektivů, kteří se za účelem odhalení drogových dealerů infiltrují na školy, nešlo odmítnout.

Jednička servírovala převáženě radostné, vděčné momenty: etudy vyjetého Hilla a Tatuma, hláškujícího Ice Cubea, nebo všechny scény s rodiči Schmidta. Dvojka je v tomhle ohledu jako přes kopírák, jen role se trochu obrátily. Zatímco v prvním dílu bránil vyšetřování kvůli přehnanému přilnutí k podezřelému Hill, nyní je to jeho parťák.

Jak se věci v tomhle filmu, co se stavby týče, mají, na to přijdete velmi záhy. Pečlivě narýsovaná lajna, kterou lze lehce odhadnout. To s sebou však pro znalce prvního dílu přináší více hluchých míst, která nastávají hlavně během velmi nudně napsaných a častých dialogů a kolegialitě a přátelství.Takřka vždy přitom sklouznou do gay roviny, což může fungovat jednou dvakrát. Stejně tak jako decentní pomrkávání na diváka ve stylu: "Hej kámo, čum - máme víc peněz na demence."

Na druhou stranu to jsou opět vděčné momenty vyfetovanosti hlavních hrdinů, slam poetry, případně veškeré scény s Ice Cube (který dostal o trochu víc prostoru a je to dobře), co drží 22 Jump Street nad vodou. A pak také několik vtipných nápadů režisérů Phila Lorda a Chrise Millera: lehká verze bullet-time, ptačí perspektiva honičky mezi vysokoškolskými kolejemi alá Grand Theft Auto, či spojující se splitscreen. Sladkou tečkou pak závěrečné titulky, jejichž střihový speed zaujal už v jedničce, ale tady jsou povýšeny na novou úroveň.

22 Jump jinak za svým bratříčkem z roku 2012 lehce pokulhává. Je to takový chudší příbuzný, což na druhou stranu neznamená, že by byl absolutně k ničemu. Funguje slušně i jako samostatný film, jinak se ale moment překvapení vytratil...

Hodnocení:

Diskuse k článku

Přispívání je povoleno pouze přihlášeným uživatelům...
Diskuse k článku zatím neobsahuje žádný příspěvek.

Filmy

22 Jump Street

Režie: Phil Lord, Chris Miller

Další články v kategorii