Poslední dny na Marsu vznikly jako koprodukční film Velké Británie a Irska, čili se s rozpočtem pohybujeme v jiné hladině než v případě hollywoodské produkce. Tomu by měl divák přizpůsobit i svá očekávání. V rovině obsahu si ale svou eklektičností Poslední dny na Marsu nezadají s kdejakým hollywoodským filmem.
Ruairi Robinson, mladý irský tvůrce, se zatím věnoval krátkometrážním animákům a horůrkům a Poslední dny na Marsu jsou jeho celovečerní hraný debut. Poslední dny na Marsu jsou adaptací povídky anglického spisovatele Sidneyho Jamese Boundse, scénář zpracoval Clive Dawson a původní povídku lehce pro potřeby filmového plátna přepracoval.
Skupina vědců na Marsu zkoumá, zda je na této planetě možný život. Po nehodě, která potká jednoho z členů posádky, se ukáže, že je na Marsu nejen život, ale také smrt.
V podstatě sledujeme vizuálně slabší, komornější verzi Scottova Promethea. Mimoděk se zde pak objevují další známá filmová sci-fi jako Horizont událostí, Věc a klaustrofobická atmosféra snímku připomíná prvního Vetřelce. Žádný náznak sebereflexe ale nečekejte. Poslední dny na Marsu budují nepřístupnou a odtažitou atmosféru, která má dotvářet celkový vážný dojem.
Stejným způsobem jsou pojaty i postavy, přičemž sám Ruairi Robinson při výběru obsazení dbal na to, aby vybral herce, kteří hrají obvykle "vážné" role v seriózních filmech. To se mu sice podařilo jen z části, například Elias Koteas se objevil v řadě béčkových i horších filmech, představitel hlavní role Liev Schreiber také není přímo charakterní herec. Podobně jsou na tom i ženské protagonistky, Olivia Williams už se také ve sci-fi objevila (zahrála si v nechvalně proslulém opusu Kevina Costnera The Postman – Posel budoucnosti) a z tohoto ansámblu se tak vymyká snad jen Romola Garai, která je spíše seriálovou hvězdou. Nikdo ze zmíněných si tím pádem účastí na tomto filmu reputaci neposkvrnil, ale zároveň to pro zúčastněné není krokem kupředu.
Poslední dny na Marsu jsou coby sci-fi horor prosté brutálních scén, napětí se nedaří řádně vybudovat díky rychlému tempu a provedení nikoho neuchvátí. V současné době není snadné vytvořit vizuálně ohromující sci-fi film mimo hollywoodská studia, ale řada nezávislých sci-fi dokázala, že i tento žánr dovede být zajímavý i bez nákladných CGI, to však není případ Posledních dní na Marsu.
Poslední dny na Marsu jsou očekávatelným zklamáním, ale 98 minut rychle uteče, vyprávění sleduje hollywoodské normy a příběh od začátku plyne příjemným tempem, z průměru se však nevymaní.
Michala Benešovská
