Allen se po svých anabázích z Londýna, Barcelony, Paříže či Říma vrací zpátky na rodnou pudu. Skrze Jasmínu (Cate Blanchett), značně rozrušenou noblesní dámu lehce po čtyřicítce, vypráví příběh o štěstí, jeho ztrátě a následném hledání pomyslné zlaté mušky.
Allen své filmy staví zcela výhradně na dialozích, což divák nepoznamenaný jeho bohatou, ovšem kvalitativně kolísavou tvorbou, pozná od prvních minut při Jasmínině cestě za nevlastní sestrou (Sally Hawkins) z honosného paláce v New Yorku do malé kůči v San Francisku. Chce se u ní uklidit před všemi problémy, které jí způsobil rozchod se záletným manželem Halem (Alec Baldwin), jemuž se podnikání vymklo z rukou.
Jenže srovnat se s aktuální trudomyslností není jen tak. Léky a moraltiky k druhým jsou pro Jasmínu sice dobré odprošťovadlo, které ale ani v nejmenším nezastíní její nutkavou potřebu se dál rvát o své místo na slunci. A je celkem jedno, zda přes bytovou architekturu nebo kartotéku u zubaře.
Blanchett s přehledem vládne celému filmu, jenž je systematicky prokládán flashbacky, a až na par úletových odboček sestry Ginger v podstatě nesleze z plátna. Svou roli si náležitě užívá. Hraje hodně rozporuplnou postavu (jejíž mužskou verzi by zvládnul Allen osobně), která stále přemýšlí, zda jí chyba, jíž před časem způsobila, stála muže. Ale byla to vlastně JEJÍ chyba?
Allen nepřináší odpovědi na stříbrném podnose a takřka vůbec si tentokrát nepomáhá humorem. Faktem je, že pocit sledování medikamentózního intermezza vytrženého z kontextu se dostaví zvlášť při porovnání začátku a konce snímku či narážek na skladbu Blue Moon. Pocit deprese, který se podle něj měl dostavit s až "forrestogumpovským" závěrem do ztracena, nějak nepřichází.
Jasmíniny slzy jsou konverzačkou jen lehce nad průměrem, která si místy hraje na víc, než doopravdy je a tlačí na pilu tam, kde to není vůbec zapotřebí (výměna názorů Ginger a Chiliho v samoobluze). Stran hereckých výkonů se však jedná o povedenou civilní záležitost, skrze níž si Blanchett říká minimálně o oscarovou nominaci. Její kreace ženy, která přišla o vše, ale stále raději létá byznys třídou a z rande, které nebylo, nosí domu pugety, je tak intenzivně prožitá, že by bylo škoda zahazovat celý film jen kvůli lehce pokulhávajícímu scénáři.
