Příběhy podle skutečné události vždy vzbuzují podezření, vyzývavý punc opravdovosti má primárně sloužit ke zvýšené citlivosti publika k osudu hlavních postav. Skutečné události, které jsou vhodné pro celovečerní, hvězdně obsazený film, tak musí být neuvěřitelné, téměř na hranici možného. Takový je i příběh filmu s českým názvem Nic nás rozdělí, který přibližuje příběh jedné (ve skutečnosti španělské) rodiny.
Manželé Maria (Naomi Watts) a Henry (Ewan McGregor) vezmou své tři ratolesti na Vánoce do Thajska. Jejich radovánky a hašteření netrvá příliš dlouho, neboť vlna tsunami rodinu rozdělí. Po úderu ničivé vodní síly se uprostřed zdevastovaného, kdysi luxusního, turistického resortu ocitá pouze Maria a její nejstarší syn Lucas. Maria navíc utrpěla těžká tržná poranění a cachtat se s nimi v bahnité vodě plné utopenců není úplně nezávadné – exkurze do thajského zdravotního ústavu je nevyhnutelná. Jenže všude je jen tragické ticho a nějakou chvíli potrvá, než se tam dostane.
Ničivá tsunami udeří rychleji, než by se dalo čekat – expozice je opravdu zkrácena na nezbytné minimum, představeny jsou akorát prázdné figurky zasazeny na osudové místo, jejich charakter se vyjasní až v těch nejvyhrocenějších okamžicích. Celá scéna s devastující vlnou je velice sporá, ale o to intenzivnější (při jejím zopakovaní ke konci filmu se jeví téměř poetickou). Vyzdvihnuty jsou následky tragédie, ale ve velmi subjektivní a reduktivní formě. Příběhy jiných lidí jsou odsunuty do pozadí, abychom nepodlehli dojmu, že občas věci nedopadají dobře, ale anonymní těla narovnaná v prostěradlech nebo pohozená na korbě náklaďáků nevtíravě upozorňují na nepříjemné skutečnosti.
Většina první poloviny filmu je v syžetu vyhrazena Marii a Lucasovi, o Henrym a ostatních dvou dětech ani vidu, ani slechu. Těžce poraněná Maria soupeří o čas s vážnou otravou, Lucas se v předimenzované nemocnici snaží pomáhat cizincům hledat jejich rodiny, čímž se začíná pomalu nabírat na intenzitě nevyhnutelně patetická linie. Když se linka přesune k Henrymu (to není spoiler), který zcela hloupě ztratí dva malé syny, už nikdo o neuvěřitelnosti jejich osudu nemůže pochybovat.
Důraz na naturalismus (obzvláště u zranění) a efektní "podvodní" zpracování lidí a věcí zmítajících se v nemilosrdném vodním živlu, jsou vyvažovány přibývajícím patosem, neuvěřitelnými náhodami a vesměs vlídnými lidmi, kteří celou událost poměrně bagatelizují.
Režisér španělského původu Juan Antonio Bayona se nevyhýbá postupům, které bychom našli v kdejaké hollywoodské produkci (atmosférická hudba zde vypráví místy více než obraz), ale zároveň se "off-hollywoodsky" vyhýbá lákavému a zdlouhavému zobrazování ničivé síly tsunami. Naomi Watts coby potrhaná a v bolestech zmítaná matka tří dětí na sebe strhává pozornost kdykoliv se objeví na plátně a za roli si vysloužila nominaci na Oscara. Ewan McGregor trpí tím, že jeho postava je trochu idiot, který opustí své malé děti. Z dětských představitelů je to především Tom Holland, jenž ztvárnil nejstaršího syna Lucase, který je jedním z nejpřesvědčivějších obrazů nevinné oběti nepříjemných událostí.
Snímek Nic nás nerozdělí zobrazuje jednu stranu tragédie, je do jisté míry subjektivizován (na začátku filmu se objeví i oblíbená autentizační metoda ruční kamery, dál se s touto metodou bohužel nepracuje) a úzce zaměřen na jednu rodinu, proto ostatní zůstávají rozostřeni v pozadí stejně jako jejich utrpení. Nic nás nerozdělí je poutavý avšak skutečně neuvěřitelný příběh řízený obrovskou přízní osudu a připomíná standardy z pera hollywoodského scenáristy, možná také proto je tak strhující.
Michala Benešovská
