Ačkoliv se může zdát, že filmy s Jamesem Bondem primárně plní funkci oddechové zábavy, pravdou je, že při bližším pohledu najdeme paralely slavného britského agenta s nechvalně a nepokrytě tendenčním Majorem Zemanem.
Obě série vycházejí ze stejných žánrových kořenů a různými prostředky reflektují politickou i kulturní situaci doby, kdy vznikly. Major Honza Zeman samozřejmě stojí na opačném konci politického spektra než tajný agent jejího veličenstva a také koncept obou sérií vychází z odlišných podmínek, což se odráží především na jejich výpravě. Najdeme však i podstatné styčné body, oba James Bond i Honza Zeman jsou morálně neoblomní bojovníci dobra, přičemž zlo je v obou sériích prezentováno velmi přímočaře.
Major Zeman je pochopitelně propagandistický seriál, který svého hrdinu vykresluje především jako řádného komunistu, starostlivého otce a spořádaného člověka, který je svými starostmi a touhami bližší obyčejnému pracujícímu divákovi. Zeman vyšetřuje zločiny často motivované skutečnými událostmi, divák u televize si tak mohl hlasitě oddechnout při pomyšlení, že na jeho bezpečí a práva dbá takto profilovaný klaďas. Zeman si poradí i bez jakýchkoliv zvláštních schopností. V divokém západním světě Jamese Bonda by však svou „civilností“ neobstál.
James Bond je bonviván, sukničkář, téměř superhrdina, který má k dispozici arsenál technických hračiček. Je elegantní, chytrý a velice často se ocitá na hraně mezi životem a smrtí. Jeho akce jsou plné pompézních automobilových honiček a divokých přestřelek. Jeho příběhy jsou téměř fantastické a exotické, ukazují tajnou zbraň Britů, neohroženého agenta, který svou zemi chrání vždy a všude. O jeho minulosti toho moc nevíme, přesto ho obdivujeme a uctíváme. Avšak je těžké si představit Jamese Bonda, kterak vyšetřuje, dedukuje, kombinuje a bez teatrálního násilí a sexu dojde k zjištění, že starý Bruna byl toho večera neklidný. Přes veškerou zábavnost nejsou filmy s Jamesem Bondem prosté politických tendencí.
Na bondovkách se nepodepsal striktní represivní režim, avšak propaganda je zde nápadná, především ve filmech, které vznikly do 80. let, tedy v době, kdy celý moderní svět čelil neustálé hrozbě studené války. V těchto snímcích nacházíme jasně vymezené a stereotypní zobrazování Východu jako hrozby.
S politickým uvolněním v 80. letech se situace změnila i pro Jamese Bonda. Sovětský svaz se rozpadl a přestal představovat hrozbu. James Bond už nemusel čelit politicky jasně vymezeným nepřátelům, ale pojem „nepřítel“ dostal nový a nebezpečnější rozměr a zobecnil se v souladu s žánrovými pravidly na přesně nedefinované teroristy a radikály. Do této kategorie může být dosazeno jakékoliv etnikum dle aktuálních požadavků moderní západní společnosti.
V 90. letech, kdy se o slovo hlásily spíše sociální změny, chtěli benevolentní tvůrci jít s dobou a Jamese Bonda měl údajně ztvárnit herec tmavé pleti, tato idea nebyla nakonec realizována. Se vzrůstající společenskou tolerancí sexuálních menšin se začalo dokonce mlžit ohledně striktní orientace Jamese Bonda. Pozice Bondových dívek se postupně také zcela zásadně proměnila. Z labilních a prázdných objektů Bondovy touhy se staly silné ženy (v souladu s maskulinním světem Jamese Bonda je tak určitě můžeme nazvat), které jsou schopny obstát v boji a vykazují i známky inteligence (ty, které jsou „záporné“ se jeví obyčejně ještě chytřejší). Se silnými ženami je na místě zmínit také M, Bondovu nadřízenou, která stojí v čele tajné služby od poloviny 90. let.
Bondovky reflektují velké společenské rezonance a lze jejich prostřednictvím sledovat nejen rozsáhlé politické změny, přece jen filmy s Jamesem Bondem pokrývají více než půl století, ale zásadními proměnami napříč těmito snímky prochází také samotné médium filmu. Žánr se vyvíjí, střih se zrychluje, triky a efekty jsou spektakulárnější, kaskadéři odvážnější a vyprávění komplikovanější.
Změny stále probíhají a ovlivňují legendárního agenta na mnoha úrovních, nemíchané, pouze protřepané Martini agent s povolením zabíjet klidně vymění za láhev piva, avšak jedno je jisté - Bondovu nesmrtelnost a oddanost královně nezlomí ani Javier Bardem.
Za inspiraci a zdroj zajímavých postřehů děkuji Miroslavu Štorchlovi.
