Vy je neznáte? Vážně? Oni vás také ne, a přesto si jeden o druhém myslíte, to své. Vítejte na Planetě 51! Neotřelé režisérské trio, spolu se scénáristy první svou Shreků vypouští do kin jeden z dalších digitálně poháněných animáků. Jak to dopadne tentokrát? Předčí Planeta 51 veškerá očekávání?
Ze Shreka se vyklubal pěkně podivný exemplář. Tenhle už se totiž nečvachtá v bahně a nezachraňuje království od zlých nešvarů. Tihle skřítci pro změnu nenosí spodní části oblečení a trpí setsakramensky pokročilou xenofobií z mimozemšťanů. Proč tu ale tlachám zrovna o té tlustě zelené bečce? Inu, na Planetě 51 se krom neznámé režisérské trojky v podání Jorge Blanca, Marcose Martíneze a Javiera Abada, podíleli také scénáristé z prvních dvou "Šreků", tudíž tu nějaká ta podobnost je. Jednapadesátka možná neohromí svým smyslem pro humor, tak jako již zmiňovaný předchůdce. Může však bodovat na své jednoduchosti a originalitě nevšedních domácích mazlíčků.
Těžko říct, proč se odlehlá země plná zelených "emzáků" nazývá Planeta 51 nebo proč tito relativně pacifističtí humanoidní mimozemšťané nenosí žádně kalhoty či spodky. Nemám ani ponětí jaká kulturní konvergence jim umožňuje mluvit lidskou řečí a užívat si kulturního života v kinech a na nákupech. Ale jsou tu. Nazývají nás mimozemšťany, stejně jako my je, a čelí enormnímu strachu z jakýchkoliv návštěvníků jejich skrovné dvojciferné planety. Mezi touto rasou žije i mladík Lem, jenž právě získal práci a hodlá začít žít naplno. To by mu však mohla překazit návštěva amerického astronauta, jež přinese na místní planetku vyhrocené nepokoje. Generál armády tajné báze číslo 9 a bláznivý vědec, však hodlají udělat cokoliv, aby ulovili nezvaného mimozemského hosta. Nejen, že domýšlivý kosmonaut Chuck, Lemovi zboří jeho nadcházející kariéru, ale přeruší i naději vyjít si z jeho milovanou. Pomůže Lem i po tom všem, Chuckovi, vrátit se zpět na planetu Zemi?
Planeta 51 ve skutečnosti není špatná, byť je od prvního okamžiku nevýrazná a jasně předvidatelná, děti si ji rozhodně oblíbí. Možná bych upustil od vyřezávání mozku a neustálého připomínání sebedestrukce, jenže to koneckonců k dnešní době patří.
Nejméně v polovině případů, prdne mamka své sluníčko na hodinu a půl do kina, jen aby měla čas na nakupování, ale zpět k naším zeleným potvůrkám s anténou.
I přes kdovíjak jednoduchý děj a místy trapnou zápletku má snímek potenciální úspěch i u vyšších věkových kategorií, neboť onen triviální příběh, dokáže člověka přivést do stavu pohody. Pro mě příjemná změna, od psycho-hororů a nekonečně dlouhý dramatů, jež několik týdnů leží v šedé kůře mozkové jak suchý salám v lednici. Slabých šest hvězd.
Václav Valenta
