Čekal jsem na NĚ dlouho. V Lupičích a té zběsilé komedii s Clooneym a Zetou to nebyli oni a když se to vezme kolem a kolem, naposledy jsem je viděl v roce 2002. Tenkrát jsem seděl v holičství a Billy Bob Thornton tam stříhal vlasy a hrozně toho všem kolem nakecal. Vlastně ani nevím, co se s ním stalo, tuším, že jej zavřeli nebo dokonce zabili. To je jedno. Zpátky k NIM. Přišli a všichni dělali kolem hrozné haló. Ptal jsem se, jestli mají tentokrát pozlacené ruce, ale všude na mě chrlili jen samou chválu a nedovolili mi se na nic zeptat. No jasně, že jsem na NĚ čekal. Když se nad tím tak zamyslím, tak na žádného starého kamaráda jsem nečekal tak moc jako na NĚ. Vždycky měli styl, a když nebyli opilí a nedělali až moc velké „legrační“ skopičiny, neměli podle mě ve světě moc konkurence. Nechme ale toho. Jací jsou?
Možná jste poznali (a pokud ne, tak se omlouvám za zmatený odstavec), že se jedná o bratry Joela a Ethana Coenovi. Mám je rád. Mám je dokonce dost rád a každý jejich nový film je pro mě jako perla mezi bílými kamínky. Snímek, o kterém jsem mluvil, coby o prosazovaném a velebeném dítku, je právě hodnocené dílo Tahle země není pro starý. Světové weby jej šajbují na nejlepší film za poslední roky a přidávají jej dokonce mezi takovou elitu jako je Forrest Gump a další. Oscara mu může vyfouknout jen drzá náhoda spojená s rancem překvapení a přitom je Tahle země není pro starý filmem, ve kterém nehraje hudba, moc se toho nenamluví, rozřešení některých dějových směrů je čistě na divákovi a místo kulervoucího konce jeden z herců vypráví asi dvouminutový proslov o tom, co se mu v noci zdálo.
Hlavní postavou filmu je Lleywelyn Moss, obyčejný chlap pracující ve slévárně a žijící se svojí manželkou na hranicích Texasu a Mexika. Jednou takhle k večeru si jde zalovit a náhodou najde na pláni mrtvoly, automobily, drogy a jako na potvoru kufr s hodnotou asi dvou miliónů dolarů. Ačkoliv Moss nestojí o problémy, kufr si pochopitelně vezme a odnese jej do svého příbytku, i když ví, že ten, který masakr přežil, si pro ně za chvíli přijde. Tímto přeživším je Anton Chigurh, nebezpečný a notně ujetý zabiják, který se svými vlastnoručně upravenými zbraněmi zabíjí bez jakéhokoliv soucitu. Jediným, kdo by mohl řádění tohoto zločince zastavit je stárnoucí policajt Tom Bell. Je ale země, ve které se dějí tak otřesně věci, ještě pro starý?
Není. Film je natočen na motivy stejnojmenné knihy Cormaca McCarthyho, která si získala spousty fanoušků po celém světě. Většinou si před sledováním filmu dle předlohy onu předlohu seženu a poctivě přečtu, abych mohl potom v recenzi dělat vychcaného intelektuála. V tomto případě jsem si ovšem knihu záměrně nepřečetl, jelikož jsem protentokrát „nechtěl vědět, jak to dopadne“. Dobře jsem udělal, protože Coenovic verze McCarthyho knihy jakoby nabádala diváky, že pokud chtějí skutečně nahlédnout ještě kousek za oponu, měli by si po skončení filmu koupit a přečíst knihu. Nemám teď na mysli, že bych měl snad po skončení titulků pocit, jako by mi nebylo vysvětleno úplně všechno, ale některé menší příběhy nechávají schválně na divákovi, aby si je domyslel. Pro někoho to bude nepohodlné a možná příliš zmatečné, ale mě to připomnělo staré časy a jsem za to rád. Tímto neostrouhají ani čtenáři předlohy, kteří si mohou nesložené puzzle s úsměvem splnit i bez přemýšlení.
Bratři Coeni v první polovině pozvolna rozjíždějí vlak a samotného mě překvapilo, jak velký vagón si v něm utrhnul Josh Brolin (Lleywelyn Moss). Čekal jsem, že bude jen vedlejším hercem, avšak on hraje jasnou hlavní roli a v první půli na sebe strhává většinu pozornosti. Když bych měl být hodně polopatický, Tahle země není pro starý je zkrátka o utíkání Mosse (Brolin) před smrtonosným Chigurhem (Bardem), který má mnohem větší sílu. Tom Bell (Jones) se výrazněji projeví až v druhé polovině, která některými svými pasážemi (hlavně co se týče Bellovy postavy) překvapí a je v ní hodně znát Coenovic scénáristický cit, který do předlohy vtěsnili. Oproti mým obavám je ve scénáři vliv režisérů skutečně znát a já si mnohdy vzpomněl na některá z legendárních scénáristických děl sourozenecké dvojice.
Režisérský podpis je ale také znatelný. Joelovi a Ethanovi filmy nikdy nedisponovaly nějakým silným závěrečným zvratem, ale většinou spíš povedeným záběrem nepostrádajícím filosofii. Jejich síla (tedy alespoň na začátku devadesátých let) vždy vězela třeba v jedné scéně, díky které jste si film zapamatovali. Zatímco ve Fargu bych zvolil například scénu s předáváním peněz na parkovišti, Tahle země není pro starý mě přimrazila k sedačce hned z úvodu, když v noční scéně Moss prchá před gangstery a je vidět jen jeho silueta na horizontu (zkrátka scéna, ze které je obrázek na plakátu). Scény, ve kterých hraje Javier Bardem, jsou ale naprosto skvostné všechny a jeho postava jasně drtí veškeré ostatní role ve filmu. Pokud je pro vás zatím nejlepším záporným hrdinou Franc Lucas z Amerického gangstera, Bardemův Ed Chigurh vám za to ustřelí hlavu.
Vtipné americké jazyky tvrdily, že Tahle země není pro starý je první film bratří Coenů, ve kterém není postava, která by neustále něco žvanila. Musím jim dát za pravdu, od Zbytečné krutosti (kde to bylo na hraně) se zde nevyskytuje žádný Steve Buscemi nebo John Goodman, kteří by všetečně odlehčili napínavou atmosféru. Josh Brolin v hlavní roli hraje jako o závod a vzhledem ke světovému přijetí snímku, je to jeho možná klíčová role v kariéře. Javier Bardem si podle všeho nejspíš zajde pro Oscara za nejlepší výkon ve vedlejší roli a já nejsem vůbec proti. Svého zabijáka hraje s takovou grácií, že nevím o nikom, kdo by jej mohl ve své kategorii ohrozit. K Tommy Lee Jonesovi směřuje také pochvala a Woody Harrelson se na plátně objeví asi pět minut. Každá vteřina, ve které se ale objeví, je pouze a jen jeho.
Je to tedy skvělé? Je to skvělé. Poslední hvězdička zůstává netrefena pro strýčka příhodu, jelikož se může stát, že Michael Clayton, Gone Baby Gone, Až na krev nebo Sweeney Todd budou ještě lepší a vytříbenější. Recenzovanému filmu (jehož název se pro takovéto věty pekelně špatně překrucuje) se dá vytknout především již zmiňovaná nedokončenost nebo snad nedotaženost některých dějových linií, která byla sice cílem, avšak tu jednu hvězdičku na hranici geniality touto podivností srážím dolů. Dvě hodinky, které jsem při sledování strávil, každopádně uběhly neskutečně rychle, a i když absence hudby jakoby předem varuje, že se může dostavit stereotyp nebo snad dokonce nuda, jedná se o nejzábavnější snímek, který jsem v poslední době viděl a oproti utahanému Americkému gangsterovi (ach jo, mě se to vážně nelíbilo) působí noví Coeni jako králové současného filmu. Kult z toho asi nebude, ale velký divácký zážitek to rozhodně je, a pokud má být tohle nástupce Skryté identity při předávání Oscarů, vybrali páni akademici tentokrát správně…
Daniel Krásný
