Ať vejde ten pravý

Upírský horor nebo romantické drama? Takovýto rozpor žánrů přináší nový švédský film Let the Right One In na motivy knihy známého spisovatele hororových románů Johna Lindqvista.

Skandinávská filmová produkce je příjemně odlišná od té americké a vlastně i od zbytku celé Evropy. Skandinávci, konkrétně myslím Švédy a Dány, mají pro natáčení příběhů zvláštní cit a na mně, coby odpůrce známých západních klišé, to většinou spolehlivě platí. Pravým případem je třeba parádní mysteriózní komedie Adamova Jablka – film, který se nedá zařadit do žádné škatulky, jen při jeho sledování nechápavě civíte na obrazovku. Rád mám i citlivá dramata režisérky Susanne Bier, jejíž Bratři nebo Po svatbě ve mně také zanechaly hluboký zážitek. A i přesto, že od Dánů či Švédů dnes již očekávám téměř cokoliv, dokázal mně jeden z nových severských filmů natolik překvapit, že jsem o něm schopný mluvit jako o nejsilnějším zážitku tohoto roku.

Let the Right One In, jak zní mutace švédského originálního názvu v angličtině, je snímek na pomezí několika žánrů. Já o něm rád smýšlím jako o romantickém dramatu, ačkoliv obsahuje celý pytel důvodů, kvůli kterým je toto označení úplně mimo mísu. Hlavním hrdinou je Oskar. Oskarovi je dvanáct, bydlí na sídlišti se svojí matkou a je obětí šikany a posměchu od ostatních spolužáků. Do vedlejšího bytu se k Oskarovi přistěhuje muž s dcerou, zhruba Oskarova věku, který zalepí všechna okna kartony a dovnitř do bytu mu tak neproudí žádné světlo. Když si Oskar jednou večer hraje na hřišti, spřátelí se s onou dívkou z vedlejšího bytu. Jmenuje se Eli a je to upírka.

O samotném ději se mi nechce sdělovat nic podrobnějšího, jelikož to, co švédský spisovatel a scénárista John Ajvide Lindqvist vymyslel, musí člověk zkrátka vidět. Vztah mezi upírem a člověkem není ve filmové podobě sice tak originální (mnozí jistě zrovna sledují americký seriál True Blood, který přeci jen vyznívá dost podobně), ale Let the Right One In přináší toto téma zpracované skutečně mistrovsky. Momenty téměř s dětského filmu (včetně dětské naivity a touhy po poznání) střídají ty skutečně děsivé a tvoří spolu dokonale soudržnou hranici.

A v téhle linii nemá prsty jen scénárista, ale také znamenitá práce režiséra Tomase Alfredsona a kameramana Hoyta Van Hoytemy, kteří společnými silami vytvořili závěr snímku, na který se nezapomíná. K tomu všemu hrají děti jako o život (především Eli v podání Liny Leandersson) a do toho hraje skutečně překrásná hudba.

Let The Right One In je tedy vskutku netradičním filmovým zážitkem, který již teď, pár dní po premiéře, zavání jistou dávkou kultovnosti. Jistá by měla být snad (alespoň) nominace na Oscara za cizojazyčný film a všeobecný respekt pro švédskou tvorbu. Na imdb.com dokonce zatím figuruje na stodevadesáté třetí příčce v TOP 250 a fakt, že snímek zaujal, jest potvrzeno i díky ohlášenému americkému remaku, který bude nejspíše režírovat Matt Reeves (režisér Abramsova Monstra). Již dnes ovšem připisuji této předělávce velmi nízké naděje. Let The Right One In totiž funguje především proto, že se děj odehrává na švédském předměstí a nikoliv ve vilkách v Detroitu nebo v mrakodrapech v Chicagu.

Daniel Krásný

Hodnocení:

Diskuse k článku

Přispívání je povoleno pouze přihlášeným uživatelům...
Zobrazena strana 1 / 1 | příspěvky zobrazeny od nejnovejších a jako vlákna
« předchozínásledující »
amonek
1

Rozhodne doporucuju

 od amonek | 02.01.2009 15:56:23
0
Mam chut zacit tu hazet superlativy, ale neudlam to. Ne proto, ze by si to snimek nezaslouzil. Ale proto, ze nechci aby mel kdokoli nadmerna ocekavani. Kdyz k tomu pristoupite s chladnou hlavou, budete na konci filmu zirat v uzasu s otevrenou pusou.
Zobrazena strana 1 / 1 | příspěvky zobrazeny od nejnovejších a jako vlákna
« předchozínásledující »

Filmy

Ať vejde ten pravý

(Låt den rätte komma in)

Režie: Tomas Alfredson

Další články v kategorii