Josef K. se jednoho dne probudí a zjistí, že má v bytě dva zvláštní chlápky, kteří mu jí snídani a jako by se nechumelilo mu oznámí, že je zatčen. Josef nechápe, ničeho se přece nedopustil. Jasně, má rád holky, ale zároveň je zaměstnán v prestižní bance - neexistuje důvod, proč by měl být z něčeho obviněn. O to divnější mu přijde, když mu nikdo nechce říct, proč vlastně je zatčen. A navíc – přesto, že by měl v téhle situaci dostat klepeta a odebrat se kamsi, nechává ho „vyšetřovatel“ na svobodě. Zdánlivě pokus o špatný vtip je teprve první z řady podivností a absurdností, které se na Josefa začnou nabalovat. Divné, hodně divné. Proces s Josefem K. začíná...
Asi nejznámější (a nedokončený) román Franze Kafky s názvem Proces si v roce 1992 vzal na svá bedra britský, převážně televizní režisér David Hugh Jones. Jeho filmová adaptace sice vykazuje minimální známky nudnosti, faktem však je, že do slova a do písmene román přepisovat nemusel a mohl přijít s něčím inovativním. Není to však kámen úrazu. Vždycky se přece najdou ti, kteří remcají, že ta a ta adaptace se moc odchyluje od původní látky a naopak. Velkou devizou snímku jsou exteriéry a interiéry – Kutná Hora a hlavně Praha, resp. její historické centrum, holt umí udělat své.
Jenže najdou se i minusy. Jedním z nich je třeba obsazení českých herců. Když někdo neumí cizí řeč a je obsazen do anglicky hovořícího filmu, aniž by byl následně nahrazen postsynchronem, je to na pováženou. Jones si to asi bohužel neuvědomil, takže slyšet jindy vynikajícího Jiřího Schmitzera jak se snaží cosi anglicky drmolit je opravdu těžká tahanice za ušiska. Ještě že tvůrci nenechali víc mluvit Vetchého, Augustu a spol. Drobnou hloupostí jsou i různé filmové chyby, třeba cedulky s č.p. na zdech malostranských domů, nicméně z toho bolí oči hlavně nás detailisty.
Hlavního hrdinu si zahrál vynikající Kyle MacLachlan, jenž má před kamerou totální sólo, které do puntíku využívá ve svůj prospěch. Tenhle americký, a bohužel celkem opomíjený herec ve stejném roce natočil i nezávislé drama Kam tě den zavede v němž potvrdil své kvality. O to víc pak zamrzí, když účinkuje ve zběsilostech typu Flinstoneovi. Ačkoliv DVD Procesu, jež lze ještě pořád koupit za hubičku v Levných knihách, anoncuje přítomnost Anthonyho Hopkinse, a vy jej tak považujete za jednoho z titulních herců, opak je pravdou. Hopkins se totiž na plátně ukáže sotva dvacet minut. I když je jeho výstup velmi slušnou předzvěstí finále, dost zamrzí, že se na scéně neohřál víc. Klasicky z něj totiž mrazí v zádech.
Pokud vám nic neříká čtení hodnotné literatury, podívejte se aspoň na film. Proces není výborný, ale dobrý rozhodně. Po celou dobu jeho sledování sice nejspíš budete mít pocit, že v něm „něco“ chybí, ale pořádně vlastně nepřijdete na to, o co se jedná. A na konci zjistíte, že se vám nebude usínat dvakrát nejlíp. Takže, skoro dvě hodinky dlouhý Proces na nedělní odpoledne rozhodně ne, na jakoukoliv noc se zhasnutými světly určitě ano...
