34. Letní filmová škola 1/2

Nestihli jste Letní filmovou školu? O co jste přišli? A nebo ani nevíte, o co jde? To vše se dozvíte z naší reportáže.

Když si nějaký filmový fanoušek tento rok plánoval dovolenou, z nepřeberného množství akcí si v diáři určitě našel místo i pro návštěvu Uherského Hradiště v době od 25.7. do 3.8. Právě v tomto termínu se totiž letos konala již 34. Letní filmová škola. Možná vás děsí to slovo škola, ale opravdu nemusí, neb vyučování či jiné aktivity s tímto ústavem spojené, čekají jen na vyvolené. Pro nenáročného návštěvníka této akce je tu připraven nespočet filmových projekcí rozřazených do několika cyklů, různé doprovodné akce, výstava nebo jen festivalová atmosféra. Zkrátka si vyberete právě to, nač máte zrovna apetit.

Každý ročník má své téma, kterého se snaží držet celá dramaturgie festivalu. Tím letošním tématem byla magie a film. Koho však magie moc nevzrušuje, nemusel podléhat panice. Mezi dalšími cykly jsme měli možnost najít např. retrospektivu Juraje Jakubiska, problém vztahu mezi Izraelem a Palestinou, současný český a slovenský film nebo pohled zpátky do dob socialismu s cyklem Přepisování minulosti. Od ostatních festivalů se Letní filmová škola liší v tom, že v ní nenajdeme převážně mainstreamovou tvorbu, nýbrž klubové filmy, které jen tak v nějakém kině neuvidíte. Ač se tu vyskytovaly projekce typu Bathory, Sirotčinec (od 14.8. u nás v kinech) nebo Venkovský učitel, mottem mnoha návštěvníků je, jít na film, který normálně nikde neseženou, a od toho tu filmová škola je především.

I já jsem se letos zařadil mezi těch plus mínus 6000 nadšenců, kteří se rozhodli pro odpočinkovou dovolenou u filmu pro náročného diváka. Mé první kroky, ostatně jako kroky každého po filmu bažícího návštěvníka, směřovaly k hlavnímu epicentru celého festivalu, a to ke kinu Hvězda. Tato budova by sama o sobě moc zajímavá nebyla, ale v době festivalu se z ní stane Mekka, což potvrzují velké davy lidí nacházející se v její blízkosti. Na schodech před kinem posedávají hloučky, jež buď čekají na akreditaci nebo se teskně loučí s tímto magickým prostředím při pohledu na prošlou akreditaci. Že jsou problémy s akreditací jsem si plně uvědomil až poté, co jí nějaký „týpek“ přede mnou nedostal, protože provedl špatně rezervaci na internetu. Trochu jsem znervózněl, poněvadž jsem rezervaci prováděl na poslední chvíli a přeci jenom výlet do Uherského Hradiště z jihu Čech na otočku by nemuselo být to pravé ořechové. Naštěstí se zadařilo, dostal jsem pěknou akreditační kartičku a už jsem mohl vklidu vplout do festivalového dění.

První den pro mne nezačal projekcí, leč přednáškou. Rozhodl jsem se dozvědět něco nového z oblasti výroby filmu, a tak jsem vyrazil na přednášku o filmovém střihu. Původně měl přednášet Jiří Horut, ale na jeho místě se objevil slovenský střihač František Krähenbiel, který se podílel na výrobě filmu Slepé lásky (od 4.9. u nás v kinech). Bylo vidět, že tento chlapík svému oboru rozumí, avšak na druhou stranu také bylo vidět, že přednášku moc připravenou neměl. Tuto reputaci si náhle spravil, když pustil několik ukázek, jež dopodrobna rozebral. V místnosti, kde se přednášelo, bylo vedro jako v pekle, proto bylo velké osvobození, když přednáška skončila a já se mohl přesunout o dům dál. Moc času nazbyt mezi jednotlivými projekcemi nebylo skoro nikdy, ale Mojito na cestu se stíhalo téměř vždycky a pro mnohé to bylo to jediné osvěžení (za lidovou cenu podotýkám) při honbě za dalšími filmovými zážitky.

Asi jsem se moc u toho Mojita zdržel, a tak když jsem dorazil k promítacímu místu, nenašel jsem nic jiného než brigádnice, které právě zvýrazňovaly nápis na dveřích: „Sál je plně obsazen!“ Mírně v údivu jsem musel vymyslet náhradní plán. Nepočítal jsem s tím, že bezmála půlhodiny před začátkem bude obsazeno. Nakonec jsem zvolil jeden ze série izraelsko-palestinských filmů. Zákaz vycházení od palestinského režiséra Rashida Masharawiho, který si svůj film sám uvedl, mě moc nedostalo, ale aspoň jsem si mohl odškrtnout návštěvu filmu z tohoto cyklu. Poučen z předchozího nezdaru jsem včas vyrazil na další představení, a to Tvář od Ingmara Bergmana. Tahle sázka na jistotu mi vyšla a spolu s tímto na Bergmana neobvyklým snímkem jsem zakončil první festivalový den.

Diskuse k článku

Přispívání je povoleno pouze přihlášeným uživatelům...
Diskuse k článku zatím neobsahuje žádný příspěvek.