Green Inferno

Snímek Cannibal Holocaust patří mezi nejproslulejší horory z "kanibalistické vlny", která zažila svůj největší boom na přelomu 70. a 80. let. Deodatův snímek, společně s Lenziho Cannibal Ferox, se stal volnou inspirací pro enfant terrible současného hororu Elie Rotha, který ve svém snímku Green Inferno poslal partu naivních eko-aktivistů do chřtánu zapomenutého peruánského kmene.

Cannibal Holocaust dodnes vzbuzuje vášně, přičemž jde o snímek, který byl v mnoha zemích zakázán kvůli brutalitě a zobrazování násilí na zvířatech (scéna s želvou a sekerou je skutečně nezapomenutelná). Snímek byl koncipován jako footage-found, mladí filmaři se amazonském pralese setkávají s domorodým kmenem, avšak kvůli absenci dramatu pro natáčený dokument sami vyprovokují několik konfliktů, což se jim samozřejmě krutě vymstí, když narazí v džungli na kanibaly… Jak s touto látkou naložil někdo jako Eli Roth?

Je doba smartphonů a zajímat se o životní prostředí je in, Justine je naivka, která se zakouká do jihoamerického playboye Alejandra. Ten se svými věrnými nohsledy vede skupinku eko-teroristů, kteří se neváhají se svými iPhony v ruce přivázat ke stromu a živě streamovat videa o zlořádu likvidujícím pomocí těžkých strojů peruánské deštné pralesy a plundrující tamní faunu i floru ve velkém. Justine se nechá ukecat a vyrazí s nimi, přičemž skupina využije její pozice (její otec je právníkem v OSN) a vystaví ji ponižujícímu testu ve snaze „zvýšit“ sledovanost. Zdá se, že účel světí prostředky, těžařská společnost je dotlačena své aktivity utlumit a Alejandrova skupina slaví vítězství. Letadlo, kterým se vrací, se však zřítí na území kmene, o jehož záchranu mimo jiné usilovali. Domorodci jsou naneštěstí vášniví kanibalové a pro své zachránce nemají příliš pochopení, uvězní přeživší a jednoho po druhém pojídají a vystavují dalším veselým kratochvílím života v "zeleném pekle". Navíc vychází najevo, že Alejandrovy úmysly nebyly až zase tak čisté a Justine se rozhodne jednat.

Green Inferno staví především na surových scénách porcování a pojídání vedlejších postav, nekoná se násilí na zvířatech, znásilňování ani napichování žen na kůly, ačkoliv téma ženské obřízky má solidní potenciál děsu. Rothovo "torture-porn" je spíš slabší, přijatelnější varianta všech slavných (a notně přepálených) snímků, které znechucují diváky dodnes.

Co se obsazení týče, s představitelkou Justine, Lorenzou Izzo, si Roth evidentně rozumí, ačkoliv její maniakální poloha z Knock, Knock je daleko působivější, než póza "přeživší panny". Práci s představitelem Alejandra, Arielem Levym, si režisér vyzkoušel v Lópezově Aftershocku a Levy v obklopení kanibalů předvádí úžasně slizkého podvraťáka. V dalších rolích byli sežrání nebo jinak zlikvidování Daryl Sabara, Magda Apanowicz, Ignacia Allamand, Kirby Bliss Blanton, Nicolás Martínez nebo Aaron Burns. 

Green Inferno nesahá svým předchůdcům ani po nahryzaný kotník, přesto se mu daří naladit nostalgickou atmosféru! Po jeho zhlédnutí bude mít nejeden pamětník nutkání zalovit z ohraných VHSkách a připomenout si morbidně brutální scény s rozsekáváním opičích hlav nebo s natahováním bradavek pomocí háků a vzpomínat na doby, kdy zažívala estetika nevkusu a hnusu své vrcholné období.

Michala Benešovská

Hodnocení:

Diskuse k článku

Přispívání je povoleno pouze přihlášeným uživatelům...
Diskuse k článku zatím neobsahuje žádný příspěvek.

Filmy

The Green Inferno

Režie: Eli Roth

Další články v kategorii