Kancl - recenze

Co se stane, když se přenese kultovní sitcom do českého, ryze anti-sitcomového prostředí? Česká televize se pustila do odvážného remaku britské klasiky. Výsledkem je rozpačitý, eklektický hybrid, který těží z doslovného kopírování svého vzoru.

Britský sitcom Kancl se stal kultovním především díky výkonu a osobnosti scenáristy a komika Rickyho Gervaise, významnou roli sehrála také nápadná pseudo-dokomunentární estetika a vše prostupující dojem trapnosti. Seriál se zrodil v roce 2001, vznikly dvě série o šesti dílech a dva vánoční speciály. O čtyři roky později byl natočen úspěšný americký remake v hlavní roli se Stevem Carrelem.

Tuzemské televize si se sitcomy nevědí rady. Původní české pokusy končí obvykle nezdarem, bohužel stejně dopadl i remake tak specifického seriálu jako je Kancl. Počeštěná estetika trapnosti.

Kancl je fiktivní dokumentem o chodu kanceláře bezvýznamné papírenské firmy. V souladu s formou dokumentárního filmu pozorujeme cvrkot života pod zářivkami pomocí postupů typických pro dokumenty, objevují se časté transfokace, kamera se třese, postavy promlouvají přímo do kamery, jsme svědky „nečekaných“ událostí a zvratů, na které postavy musí reagovat. Prostřednictvím této optiky nahlížíme do chodu „typického“ kanclu i do narušených psých pracovního kolektivu.

Kancl vede bodrý šéf v podání Václava Kopty, kterého obklopuje ansámbl seriálových „hvězd“, důvěrně známých bezejmenných anonymů. Právě postava vedoucího kanceláře je klíčová a v britské i americké verzi brilantně ztvárněná. Václav Kopta, někdejší idol dívčích srdcí, nyní karikatura sama sebe, „švejkovský“ dobrák, nedostává žádný prostor, je nucen pouze přeříkávat (doslova) stejné repliky jako Gervais, postrádá však Gervaisovu osobitost a „úlisný“ šarm. Ostatní postavy jsou na tom bohužel zrovna tak.

Doslova překlopené je ale všechno - od úhlů záběrů, přes dialogy po vizuální gagy, to však k zábavě nestačí. Vše působí zbytečně roubovaně a odcizeně, což je v případě seriálu usilujícího o navození dojmu autenticity nezanedbatelný problém.

Postavám chybí energie a psychologie, působí neuvěřitelně toporně a kašírovaně, tento nedostatek pseudo-dokumentární estetika a snaha vyvolat dojem autentičnosti ještě umocňuje. Trapnost a křečovitost zde není, na rozdíl od britského vzoru, žádaným a vděčným zdrojem humoru, ale nechtěným efektem hereckých (ne)schopností.

Českou verzi Kanclu zaštítil Milan Šteindler, který se už roky pokouší rozčeřit českou scénu strašlivými a mnohdy nekoukatelnými pokusy. Přenesení Kanclu do českého prostředí ale pokulhává už ve své podstatě, neboť britská kancelářská kultura roku 2001 už v dnešním kontextu nevypadá příliš přesvědčivě ani důvěrně známě.

Český Kancl nikam nevede, nic nového nepřináší, svému vzoru nevzdává hold ani na něj důstojně nenavazuje a v podstatě se ho pouze snaží převyprávět s českým obsazením. V rámci sitcomové tradice se jedná o skutečně zbytečný a otravný zmetek, který nemá co nabídnout ani těm, kteří o původní sérii neznají. Jediným zdrojem humoru zde totiž mohou být vzpomínky na britský originál.

Michala Benešovská

Hodnocení:

Diskuse k článku

Přispívání je povoleno pouze přihlášeným uživatelům...
Diskuse k článku zatím neobsahuje žádný příspěvek.