Život Adele je obestřen aurou kontroverzního a provokativního díla, a to především kvůli tomu, že sleduje příběh lesbické lásky, včetně její fyzické formy. Sexuální scény nejsou pochopitelně hollywoodsky cudné, avšak v rámci evropské (resp. francouzské) kinematografie se nejedná o nepřípustný exces a ani v rovině tématu nepřináší Život Adele nic výrazně jiného. Naopak je celkem otřepanou love story. Přesto se jedná o snímek výjimečný a působivý.
Lesbické filmy jsou kategorie neuvěřitelně široká, pomineme-li bouřlivý a pestrý vývoj této ze své podstaty nedefinovatelné kategorie (filmy o lesbách, filmy pro lesby, filmy od lesbických filmařek, atd.), tak v posledních dvou dekádách přichází obrovský boom. Lesbické filmy se vymanily z undergroundu a začaly vytvářet vlastní proud. Nabídka se rozrostla, točí významné filmařky a mnohé snímky na sebe strhly pozornost širokého publika. Lesbické hrdinky a tématika se často vyskytují také v žánrové mainstreamové kinematografii a s tématem ženské homosexuality filmaři/filmařky obecně pracují daleko pružněji a kreativněji. Je to vše pochopitelně v důsledku významných společenských změn, které neustále působí a pozvolna mění otřesné stereotypy. Život Adele je důležitým příspěvkem lesbickým filmům, což je především způsobeno jeho příjemně lidským pojetím a skvělým výkonem představitelky hlavní role, herečky Adèle Exarchopoulos.
Život Adele je milostným příběhem dvou mladých žen, přičemž každá přichází z diametrálně odlišného prostředí. Hlavní hrdinkou je mladá a nezkušená Adele, kterou sledujeme od střední školy, kdy si začíná uvědomovat svou sexualitu a zažívá první lásku se zkušenější umělkyní Emmou; až po její dospělost, kdy dochází v Adèlině životě k pochybení a deziluzi.
Více než na dramaticky svůdný proces coming outu se snímek zaměřuje na všední momenty ze života Adele a Emmy. Sledujeme tak rodinné večeře, které se stávají pozoruhodným prostorem pro znázornění markantních odlišností obou dívek a stranou nezůstává ani jejich intimní soužití, Adèlino osamění a bolestný rozchod.
Intimita, blízkost a touha po ní prostupuje celým filmem, což se projevuje i na formálním pojetí snímku. Většina záběrů je v detailu, což může na mnohé diváky působit zpočátku téměř mučivě, avšak tříhodinová stopáž je dostatečným prostorem na to se s touto formou sžít (po devadesáti minutách vám to už ani nepřijde). Navíc povaha a náplň jednotlivých záběrů je velice všední, naprosto postrádá excesivnost, kterou se vyznačují především gay filmy, a díky sledování Adèle zblízka při činnostech jako zavírání vrátek, servírování špaget, jídle, pláči i sexu, se dostáváme na úplně jinou úroveň sympatizování s touto postavou.
Režisér Abdellatif Kechiche se vyhnul očekávatelnému pojetí příběhů a soustředil se především na postavu Adele, kterou divákům představuje nepřikrášleně lidsky (i když o Adele a jejím chování můžeme mít pochybnosti, ale to je zcela jiná věc). Celý film se díky tomu stává překvapivě přístupným a je zdařilou realistickou sondou do soužití dvou mladých žen.
Michala Benešovská
