Když jsem ve stylu filmu Než si pro nás přijde viděl starší počin Knockin' On Heaven's Door, zamrazilo mne z až morbidního spojení komedie, akce a dramatu. Tahle cesta dvou pacientů k moři je jedním z mých oblíbených filmů. Pak z paměti vylovím poněkud jiné, ale v principu podobné, Secondhand Lions, kteří měli místo rakoviny na krku stáří, a místo snu o moři nezbedného kluka. A teď do kin přichází právě snímek Než si pro nás přijde, kde se oba hlavní protagonisté potýkají jak s rakovinou, tak se stářím. Přemýšlím, kam bude tahle řada pokračovat. Tělesně postižení důchodci umírající na rakovinu?
Hromadění a přehánění zde ale nekončí. Pokud srovnáme akce hlavních aktérů jednotlivých filmů, vyjde nám zajímavý výsledek. Zatímco v německém Knockin' On Heaven's Door si hlavní protagonisté vystačili s návštěvou rozložité vodní plochy, to staříci v Secondhand Lions již museli navštívit arabský svět, proletět se na vlastnoručně spravovaném dvojplošníku a vyvádět množství dalších vylomenin neadekvátních jejich věku. Jaký je v tomto ohledu Než si pro nás přijde? No samozřejmě, že postoupil o kus dál. Sedmdesátiletí pánové skákají z letadel, lezou na Himaláje, sledují svět z vršků pyramid a kdyby neumřeli dělají opičárny dodnes.
Ale dost už jízlivostí, kterými jsem chtěl naznačit, že dané téma je trochu vyčpělé, a že všeho moc škodí. Tenhle film totiž přínáší něco, co předchozí dva zmiňované snímky nemají. Nic proti pánům Duvallovi a Caineovi, ale spojení Morgana Freemana s Jackem Nicholsonem bude pro většinu diváků dozajista velice lákavé. Jestli se v Hollywoodu pohybuje pár osobností, ze kterých charisma jen kape, pak mezi ně jistě patří právě tohle duo. A jak se tedy poprali se svými „předsmrtnými“ rolemi?
Jack Nicholson ztvárnil pro něj v poslední době typickou roli poněkud přihlouplého, zato však živelného hulváta. Morgan Freeman si vystřihl snad ještě typičtější roli moudrého a všeznalého mentora, který dík své trpělivosti Jacka přivede k opravdovému životu. Spojení dvou hereckých es je asi největším pozitivem snímku. Ač jsou jejich postavy několikrát seprané v jiných pračkách a prostor k inovacím je dík scénáři téměř nulový, jejich charisma a herecký projev značnou neoriginalitu zahlazuje na snesitelnou míru. Navíc se oba charaktery solidně doplňují a komické situace ze souhry (někdy spíše nesouladu) vyplývající pobaví. Jako další plus bych označil fakt, že ač je ve filmu použito jedno klišé za druhým a ač jsou některé rozhovory poněkud přemoudřelé, je patos kupodivu držen na snesitelné úrovni, a tudíž místo vynuceného pláče nastupuje příjemně posmutnělé pousmání. Vůbec celkově působí film veskrze příjemně a člověk by si snad i takové umírání přál.
Režie se ujal ostřílený harcovník Rob Reiner, kterému se však poslední dobou úplně nevedlo, a tak si tímhle filmem alespoň částečně upravuje pověst. Scénář od Justina Zackhama není nijak unášející a už vůbec ne objevný, ale zrežírován a zejména zahrán je kvalitně. Hudba Marca Shaimana snímek zdařile doplňuje, ale nezastiňuje. Jediné co filmu viditelně škodí jsou triky. Některé scény totiž byly vyřešeny vskutku neuměle. Nebyly peníze, a tak je divák nucen překousnout například posezení na pyramidách, při kterém se vrátí o pár desítek let v čase nazpět.
Než si pro nás přijde není nic, co by již většina diváků neviděla. Přináší příjemnou zábavu, která zejména díky hereckému obsazení působí o něco lépe, než jaká ve skutečnosti je. Pokud máte rádi Nicholsona a Freemana, nebudete zřejmě zklamáni. A jestli máte rádi milé a ničím nepobuřující komedie, tak jistě také ne. Osobně jsem se dobře pobavil, ale víc než zábavu jsem od filmu nedostal.
Tomáš Čada